Rubíny, safíry a další nerosty na Srí Lance
Srí Lanka je sice nejvíce známá jako ostrov čaje, jeho pěstování však sahá teprve do začátku 19. století. Daleko delší historie a kontinuita je spojena s těžbou převážně drahokamů.
Rubíny, safíry a další nerosty na Srí Lance
Srí Lanka je sice nejvíce známá jako ostrov čaje, jeho pěstování však sahá teprve do začátku 19. století. Daleko delší historie a kontinuita je spojena s těžbou převážně drahokamů. Ostrov byl natolik bohatý na drahokamy, že jej Etruskové, Řekové a Římané nazývali Ratnadeepa, v překladu Ostrov drahokamů. Nejznámější oblastí produkce drahokamů na Srí Lance je Ratnapura, což znamená Město drahokamů. Město Ratnapura situované na jihozápadě ostrova zůstává rušným centrem těžby, broušení a obchodu s drahokamy.
Benátský kupec a cestovatel Marco Polo popsal Srí Lanku během své návštěvy v roce 1292 jako zdroj cenných drahokamů, mezi něž zařadil rubíny, safíry, topazy, ametysty a granáty. Srí Lanka představovala ohnisko těžby nejenom rubínů a safírů, ale široké škály nerostů, jako jsou alexandrit, spinel, granát, ametyst, topaz, zirkon nebo turmalín a měsíční kámen. Na ostrově se nachází nejméně na sedmdesát druhů drahých kamenů. Z tohoto důvodu je Srí Lanka často označovaná i jako šperkovnice Indického oceánu. Srílanské rubíny fascinují zářivými odstíny růžovočervené až karmínové. Z důvodu výjimečné čistoty a kvality patří k nejžádanějším drahokamům na světě.
Nerostné zdroje a žíly drahých kamenů jsou často objeveny náhodou při sklizni na rýžovém poli. Zpráva se brzy rozšíří a úrodná půda se promění v těžební důl. Technologie těžby se dodnes nezměnila. Těžba nevyužívá těžké stroje ani chemikálie. Vstoupit do dolu na drahokamy je jako vrátit se v čase. Doly jsou labyrintem tunelů a jam o hloubce až patnácti metrů, v nichž dělníci neúnavně pracují. Používané metody jsou původní a fyzicky náročné. Vchod do dolu připomíná studnu, jejíž stěny jsou zhotoveny z palmových kmenů. Civilizaci zde připomíná pouze čerpadlo, které odčerpává vodu z jámy. Za osvětlení lampy dělníci lopatami a rukama vkládají bahno, písek a štěrk do kbelíků, košů a dalších nádob, které se vytahují na povrch k čištění. Štěrk (illam) se proplachuje v malých nádržích za pomoci mělkých a kulatých košů, které jsou vyrobeny nejčastěji z palmových listů nebo sítiny. Proplachování připomíná rýžování zlata. Koš se ponoří do vody, protřepe a několikrát se otočí krouživými pohyby, oblázky a sedimenty se tím proplaví a těžší kameny naopak zůstanou na dně. Drahé kameny následně míří ke zpracování nebo na trh.
Produkce drahokamů v 90. letech 20. století na ostrově zpomalila kvůli etnickému konfliktu mezi Tamilci a Sinhálci. K dalším důvodům stagnace se řadí zvýšená omezení a regulace těžby. Export drahých kamenů tvoří nezanedbatelnou část státního rozpočtu Srí Lanky, pohybuje se kolem 5% HDP.