Buddhismus a čaj

Každodenní rutina buddhistických mnichů byla založena na spojení fyzické práce, kontemplace a duchovního cvičení. Čaj představoval nealkoholický nápoj, který měl povzbuzující a stimulující účinky vlivem obsahu stimulantu kofeinu a aminokyseliny l- theanin. Bylo možné jej bezpečně konzumovat po celý den za účelem zvýšení bdělosti a koncentrace. Původně pragmatický důvod intenzivněji pronikal do buddhistické filozofie a rituálů (čajové obřady), které podporovaly meditaci a dosažení osvícení. Pití čaje nabízelo způsob, jak Buddhu potkat, pozdravit a uctít (Buddha-vandanā).

Praktikující buddhisté dodnes pokládají šálek čaje s mlékem na Buddhův oltář krátce po probuzení, teprve poté nabídnou čaj ostatním členům rodiny a věnují se dalším domácím aktivitám.

Čaj jako součást meditační praxe se proměňuje ve filozofii působící na všechny smysly, podporující intelekt a emoce. Čajová meditace se může podílet na vymezení záměru několika způsoby, k nimž patří výběr a příprava čaje, jeho účinky na vnímání, pozornost, rychlost myšlení anebo dýchání. Čajová meditace trénuje tělo i mysl a vede k posílení rovnovážného stavu na psychické i fyzické úrovni.

Při přípravě šálku čaje zapojujeme sluch, který zahrnuje šustivý zvuk suchých listů, bublání vroucí vody nebo její proud při nalévání do šálku. Další primární smysl je čich, který odhaluje původ, druh čaje a také oživuje vzpomínky svázané s konkrétní vůní čaje nebo ovlivňuje emoční rozpoložení jedince. Rozlišit čaj napomáhá i hmat při sypání a porcování čaje. Například orange pekoe, nejkvalitnější černý čaj ze Srí Lanky, se skládá z celých pupenů a dlouhých čajových listů. Zrak dokáže detailněji rozlišit druhy čaje a vnímat další nuance jako zbarvení čaje a jeho proměnu po přidání cukru nebo mléka. Nakonec chuť dotváří přítomný okamžik, který podporuje schopnost naslouchat, oprostit se od rozptýlení a získat pocitu klidu.

Na způsobu výroby a konzumace čaje se vedle buddhismu podílela i britská tradice. Zatímco buddhismus ovlivnil výrobu čaje, Británie zajišťovala jeho zpracování a prodej. Buddhismus se zasloužil o obřady spojené s přípravou a pitím čaje, Británie zase o jeho společenskou etiketu. Ačkoliv se tyto tradice v moderní globální ekonomice sbližují, jejich historický vývoj je odlišný. Specifická situace se vztahuje i ke Srí Lance. Čaj tvoří nedílnou součást srílanské kultury, pohostinnosti a každodenní stravy. Každý člověk (bohatý i chudý) si denně vychutná několik šálků, každou příležitost, slavnost a festival doprovází popíjení šálku čaje.

Srí Lanku charakterizuje několik zvláštností a specifik v konzumaci čaje.

Obyvatelé ostrova připravují nejčastěji černý čaj (čajový prášek), zatímco Číňané vyhledávají zelený čaj (listový čaj). Ve srovnání s Čínou se na Srí Lance nenachází typické čajovny, přípravu ani podávání čaje nedoprovází složitý obřadní styl ani nádobí. Čaj však podává každá srílanská restaurace, kavárna, bufet nebo pouliční stánek. Ve venkovských oblastech popíjí obyvatelé čaj v obchodech při klábosení a vyprávění příběhů, četbě novin nebo karetní hře. Původně se připravoval čaj z prášku (kahatu) ve vroucí vodě bez cukru. Později se začal přidávat cukr nebo mléko (kirite). Přípravu a konzumaci čaje na Srí Lance ovlivňovala britská koloniální správa, která se oproti buddhismu odlišovala v přístupu k čaji (od pěstování, zpracování až po jeho podávání).

V buddhismu byl stanoven a zdokonalen každý prvek provázející výrobu a konzumaci čaje, od keře až po šálek. Jeho zdroj původu vystupoval jako identita. Britové přijali hotový produkt a začali ho proměňovat. Přistoupili k pěstování čaje na zahradách a plantážích, míchání směsí kvůli konzistentní úrovni kvality a zdůraznili branding čaje jako zdroj identity.

Požívání čaje v buddhismu doprovázel sakrální a duchovní rozměr, který souvisel s jeho původním pěstováním v Číně poblíž klášterů na vysokohorských svazích. Kláštery a chrámy se vedle potulných mnichů podílely na šíření konzumace čaje mezi lokální obyvatelstvo, kde čaj vystupoval jako bezpečná alternativa pití vody a omezení šíření nemocí (úplavice nebo cholera). Mnoho z ústředních čajových oblastí vzniklo kolem buddhistických chrámů, jako je například Adamova hora na Srí Lance, na jejímž vrcholu hory se pěstuje jeden z nejkvalitnějších bílých čajů.

Koloniální správa se naopak zaměřila na sekulární konzumaci čaje a monopolizaci trhu nadnárodními společnostmi, které využívají námezdní práce sběračů. Buddhismus navíc ovlivňoval obchodování s čajem po souši a kontroloval potenciální pašování. Britská vláda podpořila námořní obchod s čajem. Zásadní diferenciace se však projevila v typu čaje a jeho přípravě. Buddhismus upřednostňoval zelený, čistý a neslazený čaj. Britská koloniální vláda naopak stanovila za dominantní produkt černý čaj, oslazený nebo ochucený.

V historii a odkazu buddhistické tradice konzumace a přípravy čaje je podstatná jeho provázanost s každodenním životem a událostmi – bdělost a koncentrace, dostupnost pro všechny společenské vrstvy a možnost výdělku ve venkovských oblastech. Tento odkaz britská koloniální vláda posunula za účelem vystižení a podtržení luxusu, snobství, elegance anebo speciálních vlastností čaje.